KNIHOVNA MĚSTYSE KŘEMŽE

     V úterý 22. září 2020 naše knihovna uspořádala již pojedenácté podzimní zájezd pro seniory. Navštívili jsme město Pelhřimov a jeho okolí, ale tentokrát nás bylo málo – pouze 26. Cestu autobusem nám opět uhradil Úřad městyse Křemže, kterému tímto děkujeme.

   Na cestu jsme vyrazili v osm hodin ráno směrem na České Budějovice. Kus cesty jsme jeli po dálnici na Prahu, a pak odbočili k vesnici Kámen, kde stojí stejnojmenný hrad. Tam jsme přijeli v půl desáté, a tak jsme ještě měli čas prohlédnout si hradní park. Potom nás čekala prohlídka interiérů hradu s bohatou výzdobou a následně expozice historických motocyklů, která zde sídlí již od roku 1974, po velké rekonstrukci hradu.
   Původně gotický hrad Kámen byl postaven na rozsáhlém skalisku. Později byl přebudován na pozdně renesanční rezidenční sídlo a v 19. století v duchu anglické romantické gotiky. Poslední přestavba proběhla v 60. – 70. letech 20. století, při níž byla odstraněna novogotická výzdoba. Svého největšího rozmachu dosáhlo panství v polovině 16. století, kdy hrad patřil Janu Kryštofu Malovci z Malovic.  

   Poté jsme pokračovali v naší cestě do Pelhřimova, kde jsme si nejdříve zašli na oběd – v restauraci Slavie na Masarykově náměstí měli výbornou svíčkovou omáčku na smetaně. 
   Pak jsme se vydali na prohlídku pelhřimovských zajímavostí. Bohužel v tak krátkém čase, který jsme tu měli, se nedalo stihnout všechno, a tak si každý vybral něco jiného.
   Někteří navštívili vyhlídkovou věž na Masarykově náměstí vedle kostela sv. Bartoloměje a zámku, z které byl pěkný výhled na celý Pelhřimov. V zámku, který patřil pánům z Říčan a poté městské radě, dnes sídlí Muzeum Vysočiny Pelhřimov, se stálými expozicemi historie Pelhřimovska a společenský život v 19. století. Nejzajímavější je zde freskový sál, který dříve sloužil jako jídelna a radní a soudní síň. Z dolních klenutých prostor zámku je výstavní síň. Je tu i expozice Městská šatlava, v místě věznice, která zde byla již v 16. století. V muzeu Vysočiny Pelhřimov se nachází také expozice českého sochaře-medailéra Josefa Šejnosty a jeho syna akademického sochaře Zdeňka Šejnosty.
  Hned vedle zámku ve Šrejnarovském domě je informační centrum a Pelhřimovské peklo. Můžeme si tu také připomenout rodáky, herce Lubomíra Lipského a jeho bratra Oldřicha Lipského, když navštívíme MÚZYum Lipských (Síň Lipských), anebo divadlo Lubomíra Lipského. Na Masarykově náměstí je také Muzeum strašidel, která se prohání po Vysočině. Původní městské opevnění mělo i několik bran, které se dochovaly do dnešní doby. Na dvou kamenných deskách, které jsou umístěny na  Rynárecké bráně, je vytesán nápis, který je považován za nejstarší pamětní desku.
   Historickou částí Pelhřimova vede stezka po stavebních slozích, na jejíž cestě můžeme obdivovat domy postavené v různých  historických obdobích.
   Po prohlídce Pelhřimova z vyhlídkové věže jsme se opět sešli na náměstí a navštívili jsme, cukrárnu Adélka, kde jsme se v horkém odpolední zchladili zmrzlinou.
  Město Pelhřimov, je ale asi nejznámější registrací různých rekordů, rozdělených do mnoha kategorií, které zaznamenává Agentura Dobrý den. Velké množství exponátů je umístěných v Muzeu rekordů a kuriozit, které sídlí v Jihlavské bráně. Je jediné svého druhu ve střední Evropě,  jehož návštěvu jsme si nenechali ujít. K muzeu patří i další expozice Zlaté české ručičky, která obsahuje více než 90 unikátů ze zápalek a zápalkových hlaviček a zahrada s obřími předměty.
      S městem Pelhřimovem je také spojen známý výrok z filmu „Vesničko má středisková“, který se týká pelhřimovského krematoria, které v Pelhřimově nikdy nebylo. V roce 2010 organizátoři tradičního Hasičského festivalu dechových hudeb a Dnů záchranářů postavili dřevěnou stavbu představující slavné krematorium. Tři dny po svém otevření byla budova zapálena a následně hašena koněspřežnou ruční stříkačkou, ale krematorium i přesto shořelo. Na památku byl krematoriu symbolicky (na apríla) 1. dubna 2011 odhalen v místě původní stavby pomník s pamětní deskou.

   Naší poslední zastávkou byl vrch Křemešník, který je vzdálený asi 10 km od Pelhřimova, kde se v minulosti dolovalo stříbro. Křemešník je známé poutní místo, k jehož vzniku se váže několik pověstí. Na jeho vrcholu je vystavěn barokní areál, kterému vévodí kostel Nejsvětější Trojice, obklopený ambity a kaplemi Korunování Panny Marie a Mrtvých, před kterým jsme se společně vyfotili.
  V roce 1993 byla na vrcholu Křemešníku postavena 52 m vysoká rozhledna Pípalka.
   My jsme ještě před odjezdem navštívili poutní hotel Křemešník, kde jsme si dali odpolední kávu a zmrzlinové poháry.

   A poté už jsme se vydali na zpáteční cestu k domovu. Tentokrát zvolil pan řidič jinou trasu, přes Jindřichův Hradec a Třeboň. Do Křemže jsme přijeli v půl šesté.
      Byl to velmi příjemný výlet, který se konal v den podzimní rovnodennosti. S letním sluníčkem jsme opustili Křemži a s podzimním jsme se vrátili domů.